Lipové stromořadí (Tilia platyphyllos), Benediktinský klášter Melk, Rakousko

Název: lípa velkolistá – lipa veľkolistá – Tilia platyphyllos Scop.

Synonyma: Tilia officinarum

Obvod: neměřeno

Věk: cca 250+

Lokalita: Zahrada Benediktinského kláštera v Melku, Rakousko. GPS souřadnice: 48°13'45.97"S 15°20'8.09"V

Popis druhu:

20 až 40 m vysoký strom s rozkladitými větvemi a široce kuželovitou korunou. Kořenová soustava v obrysu srdčitá, se silnými postranními kořeny. Letorosty většinou chlupaté, někdy lysé, červenohnědé. Kmen válcovitý, borka zůstává dlouho hladká, šedá, ve stáří podélně rozpraskává. Pupeny vejcovité, 3–7 mm dlouhé, tupé. Listy jsou okrouhle vejčité, na bázi souměrně srdčité, 6–12 cm velké, ostře pilovité, na líci lysé a matně zelené, na rubu žlutozelené, pýřité a v paždí žilek hustě bělavě chlupaté. Nažky jsou dřevnaté, žebernaté a nedají se v prstech rozmáčknout, vlnaté až plstnaté. Raší a kvete před lípou srdčitou.

Ekologie:

Strom stinných listnatých lesů, má rád půdy vlhké, propustné, živné, zásadité až slabě kyselé, kamenité i hnilité, středně hluboké. Polostinná dřevina, náročná na vzdušnou vlhkost, citlivá na pozdní mrazy.

Rozšíření:

Západní, střední a jihovýchodní Evropa, na sever do Dánska, na východ po západní Ukrajinu, dále Malá Asie, Kavkaz.

Význam:

Lesnicky i sadovnicky hojně pěstovaná dřevina. Dřevo má měkké, lehké, snadno opracovatelné. Používá se např. na překližky, rýsovací prkna, bedny, tužky a k řezbářství. Využívá se jako meliorační a půdoochraná dřevina. V sadovnictví především do porostů, alejí, ale i jako solitéra. Špatně snáší nedostatek vlhkosti a znečištěné ovzduší, proto se nehodí do center měst.

Poznámka k tomuto exempláři:

Na svůj věk ty lípy nevypadají – byly pravidelně seřezávány a udržovány ve výšce cca 6–10 m. Některé jsou díky hnilobám ve značně špatném zdravotním stavu (kvůli zvýšenému riziku odlomení větve je dokonce cesta pod nimi uzavřena). Nicméně jsou organickou součástí kompozice celé klášterní zahrady a vzhledem k velkorysé a finančně nákladné údržbě, která je v celém areálu na první pohled patrná, se dá předpokládat, že se jim dostane nejlepší možné péče.

Zdroje:

Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. díl, Academia Praha

Hurych, V. (1985): Sadovnictví, SZN Praha

Koblížek, J. (2000): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP Studio a nakladatelství SURSUM

kolektiv autorů (1992): Květena ČR, 3. díl, Academia Praha