Pieninské lipy (Tilia platyphyllos), Červený Kláštor v NP Pieniny, Slovensko

Název: lípa velkolistá – lipa veľkolistá – Tilia platyphyllos Scop.

Synonyma: Tilia officinarum

Obvod: různé, největší 590 cm

Věk: 200+

Lokalita: Červený Kláštor v NP Pieniny, Slovensko. GPS souřadnice: 49°23'57.96"S 20°24'55.90"V

Popis druhu:

20 až 40 m vysoký strom s rozkladitými větvemi a široce kuželovitou korunou. Kořenová soustava v obrysu srdčitá, se silnými postranními kořeny. Letorosty většinou chlupaté, někdy lysé, červenohnědé. Kmen válcovitý, borka zůstává dlouho hladká, šedá, ve stáří podélně rozpraskává. Pupeny vejcovité, 3–7 mm dlouhé, tupé. Listy jsou okrouhle vejčité, na bázi souměrně srdčité, 6–12 cm velké, ostře pilovité, na líci lysé a matně zelené, na rubu žlutozelené, pýřité a v paždí žilek hustě bělavě chlupaté. Nažky jsou dřevnaté, žebernaté a nedají se v prstech rozmáčknout, vlnaté až plstnaté. Raší a kvete před lípou srdčitou.

Ekologie:

Strom stinných listnatých lesů, má rád půdy vlhké, propustné, živné, zásadité až slabě kyselé, kamenité i hnilité, středně hluboké. Polostinná dřevina, náročná na vzdušnou vlhkost, citlivá na pozdní mrazy.

Rozšíření:

Západní, střední a jihovýchodní Evropa, na sever do Dánska, na východ po západní Ukrajinu, dále Malá Asie, Kavkaz.

Význam:

Lesnicky i sadovnicky hojně pěstovaná dřevina. Dřevo má měkké, lehké, snadno opracovatelné. Používá se např. na překližky, rýsovací prkna, bedny, tužky a k řezbářství. Využívá se jako meliorační a půdoochraná dřevina. V sadovnictví především do porostů, alejí, ale i jako solitéra. Špatně snáší nedostatek vlhkosti a znečištěné ovzduší, proto se nehodí do center měst.

Poznámka k této skupině:

Skupina necelých dvacet starých lip mezi řekou Dunajec a kartuziánským klášterem, která určitě pamatuje přestavby kláštera z 18. století a působení mnicha Cypriána, když v klášteře sestavoval svůj herbář. Jen několik málo exemplářů je opravdu pěkných, většina lip je se v současnosti ve špatném stavu. Přestože zde evidentně proběhl před nedávnem větší (a zřejmě i nákladný) zásah, při kterém byly nejvíce poškozené stromy důkladně ošetřeny, myslím si, že jako skupina nemají tyto lípy dlouhou perspektivu. O to důležitější teď je, aby se nejzdravější jedinci pečlivě sledovali a v případě potřeby kvalifikovaně ošetřovali.

Poznámka k poslední fotce. Tento způsob ošetřování stromů je v současné době překonaný. Podobné výztuže mají smysl jen zřídka, v tomto případě si myslím, že jejich přínos ke zlepšení statiky stromu je nulový a jen došlo při provrtávání kmene k poškození dosud zdravých pletiv s následnou infekcí dřevními houbami. Na fotce je vidět, že strom sám bojuje a vytváří v dutině kmene náhradní kořeny, kterými se zpevňuje. Více by tomuto konkrétnímu stromu prospělo, kdyby se nějakým plůtkem zamezilo utužování půdy v kořenovém prostoru davy lidí, kteří kolem něj chodí k nedalekému přístavišti pltí.

Zdroje:

Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. díl, Academia Praha

Hurych, V. (1985): Sadovnictví, SZN Praha

Koblížek, J. (2000): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP Studio a nakladatelství SURSUM

kolektiv autorů (1992): Květena ČR, 3. díl, Academia Praha