Třísetletá kanadská douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), Williams Lake, Kanada

02.11.2013 13:26
Název: douglaska tisolistá - duglaska tisolistá - Pseudotsuga menziesii
Národní názvy: Douglas fir (A)
Čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Synonyma: Abies menziesii, Pseudotsuga douglasii, Pseudotsuga taxifolia, douglaska Menziesova
Douglaska vytváří dvě botanické odrůdy: P. m. var. menziesii - d. přímořskou a P. m. var. glauca - d. sivou horskou, která má pomalejší růst a je méně náročná na podmínky.
Popis druhu:
Stálezelený jehličnatý strom, dorůstající ve středoevropských podmínkách do výšky 20-25 (40) m (ve své domovině dorůstá až do výšky přes 100 m - nejvyšší strom udávaný v literatuře měl 117 m - průměru kmene 4 m a věku několika set let).
Na první pohled by mohla douglaska připomínat urostlý smrk, ale v mnohém se od něj liší. Má delší a křehčí větve, spirálovitě uspořádané na kmeni, s jemnými, řasnatě splývajícími větévkami. Koruna působí celkově vzdušnějším a jemnějším dojmem než koruna smrku.
Kůra je v mládí olivově zelená, v dospělosti se vytváří tlustá, tmavá, hluboce rozbrázděná korkovitá borka, která stromu pomáhá překonat lesní požáry. Výhony jsou zelenavé, později červenohnědé, krátce chlupaté.
Kořenový systém je velmi stabilní a netrpí vývraty - na hlubokých půdách strom vytváří kůlový kořen, na půdách mělkých je sice kratší, ale hustě větvený.
Jehlice jsou ploché, zpravidla dvouřadě uspořádané, nebodavé, se dvěma řadami bílých průduchů na spodní straně. Vytrvávají na větvičce 4-6 let, po rozemnutí voní po citrusech.
Pupeny jsou štíhlé, dlouze zašpičatělé.
Šišky jsou převislé, nerozpadavé, s trojklanými podpůrnými šupinami, které jsou delší než plodolisty - podpůrné šupiny vyčnívají z obrysu šišky (!). Šišky jsou 5-10 cm dlouhé a 3-4 cm široké.
 
Původ a rozšíření:
Pochází ze západní části Severní Ameriky (od Britské Kolumbie do Kaliformie, Montany, Kolorada, Západního Texasu a Severního Mexika), kde roste ve výškách 600 - 2600 m n. m. Vytváří zde souvislé samostatné porosty. Hojně pěstována je v celé Severní Americe, v Evropě a na Novém Zélandu.
Do Evropy byla dovezena v roce 1826 (do Anglie D. Douglasem, na jeho počest nese anglické jméno Douglas fir), v českých zemích se pěstuje od r. 1830-1842. Nejstarší český exemplář je v Americké zahradě u Chudenic (1842).
 
Ekologie:
Dřevina v mládí stínomilná, v dospělosti spíše světlomilná. Nejlépe se jí daří na půdách hlubších, živných a vlhčích. Neroste na písčitých a mokrých stanovištích. Sucho však snáší lépe než jedle a smrky, je odolná i vůči městskému znečištění.
 
Význam:
Významná lesnická i sadovnická dřevina, kde se používá hlavně do velkých parků, a to jak do skupin, tak i jako solitera.
Pevné dřevo s červeným jádrem a zarůžovělou bělí se s oblibou využívá v nábytkářství.
 
Poznámka k těmto exemplářům:
Toto povídání o kanadských douglaskách nám poslal Ing. Otto Slavík (e-mail), absolvent lesnické školy v Písku, který v Kanadě žije už od roku 1968.
"Douglaska (Douglas-fir) je jeden z nejdůležitějších druhů zde v Britské Kolumbii, vyskytuje se ještě v západních státech USA, ale zde v Kanadě pouze v naší provincii. Její areál zabírá skoro přesně jižní půlku provincie. Zde v BC se rozlišují dvě variety, jedna, mohutný strom na pobřeží, a potom u nás, vnitrozemská, značně menši, nižší, dosahující údajně pouze 40 metru, zatímco na pobřeží Pacifiku stromy dosahují výše přes 85 metru. Znám lesní poměry hlavně ve vnitrozemí a mnohokrát jsem si mohl všimnout, jak areál douglasky úplně náhle končí v oblasti za Ft. St. James - potom prostě jako když utne.
U nás, ve vnitrozemí je na suchých stanovištích, zde kolem Williams Lake (suchá oblast, roční srážky zde máme pouhých 330 mm ročně) jsou dosud krásné porosty, zpracovává se pokud možno na kvalitní překližku, problémem je ale značná sukatost, sbíhavost. Jinak je dřevo značně tvrdší než jiné jehličnaté druhy - borovice a smrk, již na dálku je řezivo rozeznatelné tím, že je pěkně do růžova, zatímco smrk a borovice, komerčně míchané, jsou do žlutava, bělava. Dřevo je pochopitelně kvalitní, pevné a využívá se ve zdejším stavebnictví, hodně jsme ji používali na stavbu mostu v lese a podobně.
Na vlhčích stanovištích pěkně nalétává, například příkopy kolem nás jí jsou plné, tvoří hezké vánoční stromky a kvalita dřeva je přímo úměrná srážkám v oblasti.
Znám dobře též poměry kolem Prince George, douglaska je tam díky vyšším srážkám značně kvalitnější, vyšší, čistší než zde u nás, kde je často solitérním stromem a tudíž zavětvená až k zemi.
Jako jediný jehličnatý strom má zde silnou borku (místní borovice borku nemá) a tudíž přežije dobře pozemní požáry, které jsou u nás neodmyslitelnou součástí lesní ekologie. Tím se vysvětlí krasné jednotlivé obrovské stromy, v moři daleko mladšího porostu, stromy z předchozí generace, takzvaní veteráni, zkráceně se jim ve zdejší lesnické hantýrce říká "vets", stávají se vítanou součástí habitatu pro ptactvo, krásně vypadají, aspoň já je mám rad a obdivuji je.
Myslím, že součástí strategie dobrého přežití douglasky je i její zajímavá schopnost tvořit poměrně rychle závaly na mechanických poraněních po uříznutých větvích, jejich téměř okamžité a bohaté zavalení pryskyřicí. Uříznutý vánoční stromeček někde u příkopu nasadí na další "stromek" hned příští sezónu, což je "chování", na které jsme zvyklí spíše jen u listnáčů...
K fotkám: Ten ještě živý strom je přímo na našem dvoře, ten suchý, "snag" po našem, je hned za plotem, kde začíná les... Stromy jsou staré tak 300 let..."
Zdroje:
Hurych, V. (1985): Sadovnictví 2, SZN Praha
Kavka, B. (1998): Sadovnická dendrologie II., EDEN Brno
Koblížek, J. (2000): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP studio a nakladatelství SURSUM, Tišnov
kolektiv (1988): Květena ČSR 1, Academia Praha
Krejčiřík, P., Pejchal, M.: Coniferia – multimediální atlas jehličnatých dřevin, Břeclav

Diskusní téma: Třísetletá kanadská douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), Williams Lake, Kanada

Datum: 11.11.2013

Vložil: Pavel Čížek

Titulek: Douglaska tisolistá

Dobrý den, mám jen jednu připomínku. Douglaska se mě také tuze moc líbý a dendrologicky ji také znám, ale co jse týče její zatim zaznamenané největší výšky, tak se udávala až 133 metrů! poblýž někde severovýchodně u Wancouveru, kde byla následně pokácena! A to ještě před tím než jse ta oblast vyhlásila jako chráněné uzemí. Jinak je to pěkný článek o Douglasce.
Děkuji, s pozdravem Pavel Čížek

Datum: 11.11.2013

Vložil: Pavel Čížek

Titulek: Re: Douglaska tisolistá

A ještě bych přidal, na hlubokých písčitých půdách roste taky docela dobře, záleží na některých odrůdách nebo nejlepší jsou náletové Douglasky protože si od semene zviknou přímo v místě.

Datum: 11.11.2013

Vložil: Bohdan

Titulek: Re: Re: Douglaska tisolistá

Děkuji za doplnění o zajímavé informace.

Přidat nový příspěvek