Obří borovice vejmutovka (Pinus strobus) v Ľubovnianskych kúpeloch, Slovensko

01.11.2013 20:56
Název: borovice vejmutovka - borovica hladká - Pinus strobus
Čeleď: Pinaceae – borovicovité
Synonyma: Strobus weymouthiana, Pinus tenuifolia, Pinus canadensis var. quinquefolia, Pinus alba var. canadensis, Strobus strobus, Leucopitys strobus, borovice hedvábná, vejmutovka pravá, sosna hedvábná, sosna bílá, sosna Weymouthova
Národní názvy: Weymouth Pine, White Pine, Apple Pine, New England Pine, Pumpkin Pine, Quebec Pine, Sapling Pine, Soft Pine, Weymouths Kiefer, ostamerikanische Strobe, sosna Vejmutova, sosna belaja, pin Strobus, pin du Lord Weymouth, pin potiron, pin baliveau
Obvod: 530 cm, měřeno ve výšce 0,6 m (2006). Poznámka: Jak je zmíněno níže, vejmutovky se na Slovensku pěstují jen něco málo přes dvě stě let. Navíc lázně byly založeny někdy v průběhu 19. století a tehdy patrně vznikl i krajinářský park, kde byly tyto stromy uměle vysazeny (jsou tam nyní čtyři). Na základě těchto nepřesných a nedostatečných údajů soudím, že věk popisované vejmutovky se pohybuje v rozmezí 150 – 180 let, přestože obdivuhodné rozměry by naznačovaly mnohem víc. Pokud máte někdo informaci, kdy přesně byly lázně založeny, napište mi prosím. Moje zdroje tento údaj neobsahují.
Věk: cca 150 – 180 let
Lokalita: Ľubovnianske kúpele, Slovensko. Vejmutovky byly součástí přírodního parku vybudovaného někdy v 19. století v okolí lázní. Nyní jím prochází modře značená okružní turistická cesta. GPS souřadnice (velmi přibližně): 49°15'37.42"N 20°43'24.14"E
Popis druhu:
Mohutný strom, dorůstající v domácím prostředí do 80 m, u nás zatím 30–35 m. Rychle roste a dožívá se cca 450 let. Má (zpravidla) průběžný, rovný a štíhlý kmen, korunu v mládí velmi pravidelnou, ve stáří rozložitou, široce kuželovitou, na obvodu nepravidelnou.
Přestože je kůlový kořen poměrně slabý, vedlejší kořeny jsou mohutné a dobře strom ukotvují, takže se nevyvrací.
Borka je dlouho hladká a tenká, leskle šedozelená, od cca 60 let začíná tmavnout, tloustnout a odlupovat se v destičkovitých šupinách.
Letorosty jsou velmi tenké, zelené nebo zelenavě hnědé, matně lesklé.
Pupeny jsou štíhle vejčité, zašpičatělé, červenavě žluté, slabě zasmolené.
Jehlice jsou ve svazečku po 5, opadávají po 2–3 letech. Jsou velmi tenké (0,5 mm), 5–14 (7–10) cm dlouhé, jemné, měkké, trojboké, shora zelené, zespodu bělavě modré nebo sivé, zašpičatělé, ale nepichlavé, na okraji jemně pilovité a drsné.
Šišky jsou jednotlivé, silně pryskyřičnaté, mladé temně fialové, vyzrálé čokoládově hnědé, 8–20 cm dlouhé a 4 cm široké.
 
Původ a rozšíření:
Východní část Severní Ameriky a Kanada. Do Evropy se poprvé dostala v polovině 16. století, kdy byla dočasně pěstována v Paříži. V kultuře se v Evropě pěstuje od roku 1705, kdy ji do Anglie dovezl lord Weymouth. V Čechách byla poprvé vysazena na zámku v Hluboši (1812) a v Nových Hraech (1813). Na Slovensku se pěstuje už od konce 18. století.
 
Nároky na prostředí:
Nejlépe se jí daří v půdách hlubokých, vlhkých a propustných, písčitohlinitých a nevápnitých. Nemá ráda sucho a vápno. Je mrazuvzdorná a hodí se do chladnějších poloh.
 
Význam:
Lesnicky i sadovnicky pěstovaná dřevina. Zkoušela se pěstovat na dřevo, protože velmi rychle roste, ale vzhledem ke své schopnosti růst v mládí ve stínu, dokázala konkurenčně potlačit ostatní dřeviny v porostu. Díky této své vlastnosti je dnes dokonce zařazena na seznam invazivních druhů, po bok takových plevelů, jako je akát nebo křídlatka japonská.
U nás vyrostlé vejmutovky nemají tak kvalitní dřevo jako severoamerické exempláře a jako domácí borovice lesní, takže její dřevařský význam není příliš velký. Je ovšem výborným stromem pro sadovnické účely. Hodí se do měst, protože snáší znečištěné ovzduší, je mrazuvzdorná. Jako solitéra v parku je nádherná, hodí se ale i na okraje skupin. Je cenná tím, že rychle vytváří hmotu. Dřevo se používá jako otop nebo k výrobě zápalek, podkladu pro dýhy, na bedny apod.
 
Poznámka k tomuto exempláři:
Stopadesát nebo možná i více let stará vejmutovka, vysazená kdysi do přírodního parku, jenž vznikl v okolí lázní založených v 19. století. Roste na malé louce a vzhledem k tomu, že má kolem sebe volný prostor, narostla do úctyhodných rozměrů. V okolí jsou tři další exempláře, ale ty jsou menší (465–490 cm), přestože jsou asi stejně staré. Jak vzniklo zajímavé větvení tohoto jedince, nevím. Pro vejmutovky je charakteristický rovný a průběžný kmen.
V jednom z internetových zdrojů, v nichž jsem pátral, se uvádí, že v parku „sú 4 exempláre (jediné na Slovensku) borovice pyrenejskej (jedna z nich má 11 kmeňov)“. Domnívám se, že se jedná o hluboký omyl. Borovice pyrenejská (Pinus uncinata subsp. uncinata) je zcela jiný druh borovice. Pominu-li všechny ostatní rozpoznávací znaky, borovice pyrenejská má 2 jehlice ve svazku, kdežto vejmutovka 5.
Zdroje:
Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. díl, Academia Praha
Hurych V. (1989): Sadovnictví, SZN Praha
Kavka, B. (1998): Sadovnická dendrologie II. – Jehličnaté stromy, EDEN Brno
Koblížek J. (2003): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP studio a nakladatelství SURSUM Tišnov
kolektiv (1997): Květena ČR, 5. díl, Academia Praha
Klika, J. a kol. (1953): Jehličnaté, Nakladatelství Československé akademie věd
Krejčiřík, P., Pejchal, M.: Coniferia – multimediální atlas jehličnatých dřevin, Břeclav

Diskusní téma: Obří borovice vejmutovka (Pinus strobus) v Ľubovnianskych kúpeloch, Slovensko

Datum: 02.12.2017

Vložil: Václav Šafr

Titulek: Obří borovice vejmutovka

Pane inženýre, se zájmem sleduji Vaše stránky řadu let. Bližší informace o kúpelích a jejich historii najdete na stránkách obce Nová Ľubovňa, zvláště v příloze ke stáhnutí. V Děčíně máme celou řadu významných stromů, o nichž píšu seriál v periodiku Děčínské vlastivědné zprávy. Pokud budeme mít cestu do našich končin, rád Vás tady provedu našimi objekty (Zámecké parky, BZ, Arboretum Kvádrberk... Zdravím, Václav Šafr, Děčín

Přidat nový příspěvek