Dub letní (Quercus robur) v Újezdě u Mohelnice

Název: dub letní – dub letný – Quercus robur (křemelák)

Čeleď: bukovité – Fagaceae

Synonyma: Quercus pedunculata, Quercus femina, Quercus fructipendula

Obvod: cca 580 cm (2007)

Výška: 18 m

Věk: 200+

Lokalita: na návsi u pomníku v Újezdě u Mohelnice

Datum vyhlášení: 13.10.1994

Popis druhu:

Mohutný strom, který u nás dorůstá 30–35 m (na příznivém stanovišti až 50 m), dlouhověký, dožívá se 400–500 let, někdy se udává, že až 1000. Kmen silný, válcovitý, 1–4 m v průměru, už v několika metrech se větví a nevytváří průběžný kmen. Koruna je nepravidelná, široce rozkladitá, kosterní větve uzlovité, silné, zakřivené až křivolaké. Koření ve velké hloubce, je v půdě velmi stabilní. Má tvrdé a těžké, vodě odolné dřevo.

Borka zpočátku hladká, lesklá, zelenavě až bělošedá, v dospělosti tmavošedá až černá, hrubě rozpukaná.

Listy jsou laločnaté, přisedlé nebo krátce řapíkaté (do 1 cm), opakvejčité, u řapíku většinou srdčité, lysé, asymetrické. Jsou shora leskle zelené, zdola matné, velké 6–15 (20) cm. Raší koncem dubna až v květnu.

Kvést začíná ve 40 až 50 letech, kvete zároveň s rašením listů.

Plodem je jednosemenný žalud (nažka), který je uložen z jedné čtvrtiny až třetiny v miskovité číšce. Má na rozdíl od dubu zimního dlouhou stopku (3–8 cm).

Ekologie:

Duby letní jsou světlomilné a teplomilné, rostou hlavně v živnějších a vlhčích půdách v nižších polohách a pahorkatinách, pouze v západní části svého areálu vystupují i nad 1000 m n. m., jinak je jeho optimum do 650 m n. m., výše vymrzá. Nemají rády suché půdy a špatně snášejí pozdní mrazy.

Rozšíření:

Původní v Evropě, na Kavkaze, zasahuje do Malé Asie a do severní Afriky. Na severu Evropy dosahuje až k 63° s.š., východní hranice areálu probíhá od Petrohradu k Orenburku na řece Uralu. Na jihu ho nalezneme v Řecku, na Sicílii, ve Španělsku (Sierra Morena). Největší porosty vytváří v bažinných nížinách, hlavně v údolí Drávy a Sávy.

Význam:

Lesnická dřevina, oblíbená i v sadovnictví, nejen pro schopnost snášet exhalace, ale hlavně pro dlouhověkost a krásný tvar i v pozdějším věku. Duby vyniknou jako solitéry, menší skupiny, použitelné jsou i do porostů, neboť řidší koruny propouštějí světlo a umožňují růst vegetace pod nimi. Zejména v jižních Čechách se používal na hrázích rybníků. Výborná dřevina do města v nižších a středních polohách.

Borka (Cortex quercus) obsahuje značné množství tříslovin (12–20 %) – katechiny a elagotaniny. Dále obsahuje také flavonoidy a purpurogalin, tj. červeň dubové kůry. Využívají se i hálky – duběnky (Galla) – které obsahují také třísloviny (galotaniny a kyselinu galovou). V lidovém léčitelství se drogy používají k výrobě obkladů, koupelí nebo tinktur. Jejich aplikace způsobí sevření a vytvoření ochranné vrstvy v místě aplikace, čehož se využívá zejména při omrzlinách, ekzémech, hemeroidech i při pocení nohou. Mají také desinfekční účinek. Mohou být složkou různých ústních vod nebo pomáhat při chorobách dásní. Z duběnek se izoluje tanin, dříve sloužily i k výrobě inkoustu.

Listí se dříve používalo i jako stelivo, žaludy jako krmivo a rozemleté se přidávaly dokonce i do chlebové mouky nebo se z nich dělala náhražka kávy (obsahují 3–4 % kvercilu, 37 % škrobu, 7 % cukru).

Dřevo má pevné, elastické, těžké a trvanlivé i pod vodou. Používá se na stavby (vodní), pražce, sudy, parkety, v nábytkářství.

Poznámka k tomuto exempláři:

Památný strom města Mohelnice (Újezd je přidružená vesnice). Krásný starý dub. Domorodci tvrdí, že je mu tisíc let, v televizi prý byla reportáž, kde se mluvilo o pěti stoletích, ale nepodařilo se mi zatím najít žádný seriózní údaj, který by to potvrzoval. Tak jsem ve svém odhadu věku raději opatrný a držím se při zemi. Tím spíše, že je ten dub sice mohutný, ale roste na dobrém stanovišti s dostatkem vody. Zkrátka, tisíci let nevěřím, pět set považuji za maximum. Ale to nic nemění na tom, že je to parádní strom. V nedávné minulosti utrpěl škodu, kdy děti zapálily dutinu ve kmeni. Je však precizně ošetřen, korunu má posvazovanou, došlo u něj k mírnému zmlazení a vyřezání suchých větví. Nevím, kdo tu práci prováděl, ale líbí se mi to. Muselo to být i nákladné, ale stromu to rozhodně prodloužilo život. A protože ho mají místní lidé rádi, možná se i té tisícovky jednou dožije.

Zdroje:

Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. díl, Academia Praha

Hurych, V. (1985): Sadovnictví, SZN Praha

Kavka, B. (1995): Sadovnická dendrologie I. – Listnaté stromy, EDEN Brno

Koblížek, J. (2000): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP Studio a nakladatelství SURSUM Tišnov

kolektiv autorů (1990): Květena ČR, 2. díl, Academia Praha

Klika, J. (1930): Dendrologie – Listnáče, 1. část, Ministerstvo zemědělství RČS, Praha

Pilát, A. (1953): Listnaté stromy a keře našich zahrad a parků, SZN Praha

www.biotox.cz